Pane Pumprlo, jak se vám utkání líbilo?

Bylo to utkání, na které jezdím rád – dramatický, s vývojem na jednu i druhou stranu. Rozhodla třetí čtvrtina, ale trochu jsem měl strach na začátku té poslední, aby to naši hráči vydrželi. Zdáli se mi trochu zatavení. Říkal jsem si, jestli by nebylo od věci vystřídat, ale trenér asi sledoval možnost navýšit vedení na co největší rozdíl.

Nezměrná bojovnost našich hráčů. Když jsem sledoval Francouze při rozcvičování, měl jsem strach, jak dopadneme na doskoku. Pokud se podíváme na statistiky, na doskoku jsme zvítězili a když k tomu přidáme zisky míčů po jejich obranném doskoku, měli jsme pod jejich košem obrovskou převahu. Mě, jako Pavlova otce, zahřeje ještě více, když syn patří k těm bojovníkům, kteří pomohli k tak cennému vítězství.

Už jsem začínal trochu věřit, protože byli schopni dotáhnout ten nepříjemný úvod. Po excelentní třetí čtvrtině jsem už věděl.

Já myslím, že to bylo celé takové  rozházené a nejen střelba. Na obou stranách bylo vidět, jak byl balón byl neposlušný, padal jim z rukou. Vypadalo to jako začátečnické chyby. Důležité bylo, že jsme je dokázali přehrát.

V jedné části zápasu se Pavel jen těžce pohyboval po hřišti. Sledoval jste to s obavami?

Přiznám se, že trochu ano. Po zápase jsem se s Pavlem bavil a on mi vysvětlil, co se stalo. Po jednom zisku se mu zasekla achilovka a nebyl schopen plného pohybu. Ale už se mu to jednou stalo a po deseti minutách bylo všechno v pořádku.

Moc diváků opravdu nepřišlo. Já jsme navíc byl v hale poměrně brzy před zápasem a ještě deset minut před začátkem byly ochozy skoro prázdné. Nakonec se ještě hala trochu zaplnila. Když srovnám atmosféru v hale s mistrovstvím Evropy kadetů, to byla úplně jiná kulisa.

Možná je to skutečnost, že se hraje uprostřed týdne v úterý. Pro mnohé to může být zakletý den, kdy do haly ani nemohou přijít. Věřím, že kdyby byl zápas v sobotu, bude diváků dvojnásobek.

Roman Pumprla (vpravo) při zisku prvního Pavlova titulu v Nymburce