Rozporuplné.  Člověk samozřejmě cítí křivdu. Těžko se taková prohra akceptuje. Naše šance uspět v protestu, který jsme podali, jsou naprosto minimální. Mluvil jsem se šéfem rozhodčích, který mi dal zapravdu, že posouzení situace nebylo správné, ale že ze své pozice nemůže rozhodnutí rozhodčích nijak změnit.

Je náročné po takto vypjaté koncovce hodnotit zápas, který jsme prohráli. Nedávali jsme šestky, prohráli jsme hodně soubojů jeden na jednoho zvenku, hodně skórovali po driblinku… Proto si za prohru můžeme do určité míry sami. Dobré bylo, že jsme dokázali stáhnout v úvodu poslední čtvrtiny sedmibodové manko a vypadalo to pro nás velice nadějně. Bohužel konec byl takový, jaký byl. Je to sport a je v rukou rozhodčích…

Zažil jste za své bohaté kariéry podobný závěr?

Ne, takový zářez od rozhodčích jsem nezažil. Nesníme se tím nechat odradit. Naše naděje žije, i když není plně pod naší kontrolou. Musíme vyhrát ve Francii a Valencie musí přehrát Rigu.

Ladislav Sokolovský

Je to velká škoda. Na konci jsme byli ve vedení, pak přišlo to sporné písknutí rozhodčích, ale stále jsme měli poslední útok a dvacet vteřin. Tady jsme to mohli zahrát trochu líp… Prodloužení je už vždy vabank. Riga hrála v prodloužení o trochu lépe. Bohužel jsme ztratili vedení a to je v nastaveném čase krizová situace.

Koncentrace a nasazení byly v pořádku. Co nám tedy chybělo?

Neuměli jsme lépe pracovat s fauly. Za první poločas jsme měli tři fauly. Nezastavovali jsme protiútoky soupeře i za cenu osobní chyby. Je třeba využívat i kvótu čtyř týmových faulů. Srážely nás pochopitelně také šestky.

V zápase šlo o hodně a nervozita pracuje. Pokud v takovém zápase je skóre vyrovnané, nervozita se stupňuje, ať chceš nebo ne.

Byl to smolný zápas. Byli jsme hodně blízko úspěchu, měli jsme poslední střelu a možná jsme to měli vyřešit lépe. Jenže to se teď snadno hodnotí. Škoda že jsme v první půlce nedokázali to desetibodové vedení ještě více natáhnout, místo toho soupeř dotáhl na tři body.

Už jsi někdy zažil takhle krutou porážku po diskutabilním faulu?

Ještě ne. Hodně zápasů jsme si prohráli chybami v koncovce, ale tímhle způsobem jsem ještě neprohrál.

Když si to prohraješ sám, můžeš se zlobit maximálně sám na sebe, ale v tomhle případě prostě nechápeš.

Byl to vyrovnaný zápas přesně podle očekávání. V takovém vyrovnaném zápase rozhodují maličkosti a nám několik volných střel nepadlo a jim ano.

Byl jedním z faktorů prohry počet neproměněných trestných hodů?
Ano byl. Netrénováno máme, ale trestné hody jsou i o psychice a občas se nedaří.

Za stavu 66:61 jsme dostali jednoduchý koš místo toho, abychom zápas zlomili, jsme si je pustili k tělu.

Nic nemůžeme vzdát a dokud naděje žije, musíme ji živit. Musíme vyhrát ve Francii a doufat, že Valencie poslední zápas nepodcení.

Byl to hodně těžký zápas a prohra bylo o to nepříjemnější, že jsme ji utrpěli na domácí palubovce. Byl to pro mě šok.

Spousta neproměněných trestných hodů a to je v domácí hale dvojnásob nepříjemné. Vedli jsme o deset bodů, mohli jsme utkání zlomit a vést ho k vítěznému konci, ale místo tohoto jsme dlouhé minuty neskórovali.

Šance jsou, ale musí se sejít dvě cesty, po jedné půjdeme my, po druhé Valencia… Další kolo bude pro oba týmy kolem štěstí. Dnes jsme štěstí neměli, měla ho Riga. A za týden? Kdo ví……

Ztratili jsme vyhrané utkání mými dvěma fauly za 0,1 vteřiny… I takový může být basketbal. Naše naděje i po vyrovnání žila. V prodloužení jsme měli dvě minuty navrch, ale do druhé části už na tom byli lépe hosté. Při vší smůle jsme alespoň prohrou menší než deset bodů uchovali naději na postup. V Gravelines šanci na výhru máme. Podle mě bude záležet, jak přistoupí Valencie k zápasu v Rize.

Narazili na sebe soupeři na stejné úrovni a v zápase rozhodovaly maličkosti. Průběhem to byl typický zápas ano-ne; oba dva týmy byly maximálně koncentrované. My jsme doplatili na dvě věci. Jednak to byla nízká úspěšnost trestných hodů a za druhé jsme nebyli schopni dopravit míč do vnitřního prostoru v kritických chvílích zápasu na konci základní hrací doby a v prodloužení.

Není to tak černobílé. Střelba z dálky je jednou z našich silných stránek hry. Ovšem velká únava fyzická i psychická z vypjatého utkání snižuje úspěšnost střelby.  

Co říkáte ke dvojnásobnému faulu na konci základní hrací doby?

Pravidla tuto možnost dávají. Může být odpískán jeden faul a na něj navazující nesportovní chyba. Ještě před dvěma roky to znamenalo automaticky vyloučení.

Já osobně si nemyslím, že by to byl faul, který se měl ohodnotit jako nesportovní. Za druhé je nepsaným pravidlem, že v poslední minutě se zápas nechává hráči dohrát, aby nebyl hlavním hrdinou rozhodčí. To podle mě patří k basketbalové etice.

Máte za sebou dlouhou basketbalovou kariéru. Zažil jste něco podobného?

Je to pro mě úplné novinka… Díky tomu, že zápas přenášel i Eurosport a dívalo se na něj o řády více lidí, měli jsme po utkání spoustu telefonátů od kamarádů, kteří s námi soucítili.

Má šanci uspět, protože Valencii zdánlivě o nic nejde. Já si ale myslím, že Valencie si v současné chvíli nesmí dovolit prohrát žádný zápas. Vzhledem k jejich rozpočtu se od nich čekalo více a za druhé přišel trenér Perasović, který chce zůstal na vítězné vlně. Věřím, že Valencie bude hrát na sto procent.

Bude to utkání jako to dnešní. My ale na venkovních hřištích umíme zahrát. Ani Gravelines ale nebude chtít skončit poslední bez vítězství. Bude to hodně zajímavé úterý.