DALŠÍ SLAVNÍ ORBISÁCI

DALŠÍ SLAVNÍ ORBISÁCI

Poslední trojlístek hráčů od nejstaršího pivota Miroslava Škeříka a po bratry Tětivy se s vámi v posledním díle našeho seriálu podělí o svoje vzpomínky.  


Miroslav Škeřík

Co Vám zůstává ve vzpomínkách na roky strávené v Orbisu Praha?

Především pocit dobré party a dobrých spoluhráčů. Nic jsme si v podstatě nevytýkali, i když drobné připomínky ke hře byly. Rozuměli jsme si po všech stránkách, nejen po basketbalové. Důkazem toho je, že se scházíme dodnes.
Proč jste se rozhodl pro Orbis?
Já jsem nebyl typ, který by se rád rozhodoval. Nebral jsem basketbal jako existenční záležitost. V době, kdy jsme končili v Dukle, přišla nabídka pro Orbis, a tak jsme s celou partou přestoupili. Nepřemýšlel jsem o výhodách, všechno to bylo o nadšení
Co bylo důležité pro zisk titulu?
Porozumění si mezi sebou. Nedohadovali jsme se o tom, jestli někdo dobře přihrál nebo špatně přihrál. Vnitřně jsme si rozuměli, povzbuzovali jsme se. Všichni jsme měli kladný vztah k basketbalu, a při svém zaměstnání jsme chodili pečlivě na tři, čtyři tréninky za týden i na víkendové zápasy.
Co vás hnalo k dobrým výsledkům?
Snaha být nejlepší. Jako ve všem jsme chtěli být nejlepší. Nijak úpěnlivě jsme nemysleli na to, abychom získali titul. Nežil jsem proto, abych basketbalu a titulu obětoval všechno. 
Na které trenéry nejraději vzpomínáte?
Dobrý trenér byl Sváťa Mrázek, myslím, že byl ze všech nejpřísnější. Nedovolili jsme si nepřijít na trénink a vymlouvat se třeba na nevolnost. Nemohli jsme ho obelhat. Měl kázeň a požíval velkou úctu ke své osobě. Tréninky měl připravené, věděl, co se přesně bude dělat. Žádná improvizace.
Jaroslav Tětiva
Co zůstává ve vzpomínkách?
Já mám možná trochu jiné asociace s pobytem v Orbisu než ostatní spoluhráči. V době, kdy se přestupovalo z ÚDY Praha, neměl jsem kde bydlet. Proto jsem byl rád, že jsem v tělocvičně Orbisu získal v 1.patře na dámském záchodě malou místnůstku, kde jsem mohl přebývat. Byla tam velká zima a dodnes na to doplácím chladovou alergií. Mělo to zase jednu výhodu, mohl jsem trénovat, kdy jsem chtěl. První rok byl velice úspěšný, protože jsem chytil formu a dával jsem hodně bodů. Bylo to díky spolupráci s Bohoušem Rylichem. On byl výborný nahrávač - prudká přihrávka pod koš a střela přes hlavu. Fyzicky jsem na tom nebyl nijak dobře, ale naše souhra byla vynikající.
Nelze ani zapomenout na skvělou partu. Užili jsme si spoustu legrace.
Proč jste se rozhodl pro Orbis?
Já jsem neměl podporu z domova. ÚDA jako armádní tým, to byla strava, ubytování a tréninkové možnosti. Když se armádní tým basketbalu rušil, přešli jsme všichni do Orbisu.
Co bylo důležité pro zisk titulu?
Hnacím motorem byla prestiž družstva a další stupeň byla možnost hrát za nároďák. Reprezentovat republiku mě dávalo dobrý pocit.
Proč se podle vás udržel kádr dlouho pohromadě?
Proč nehledat klub s lepšími podmínkami, když ony podmínky byly všude stejné!? Lepší klub to byla Sparta, ale tu jsem v lásce moc neměl. Do Brna se mi z Prahy nechtělo.
Na které trenéry vzpomínáte?
Nejvíce nám dal Sváťa Mrázek, měl zkušenosti z VŠ Praha a velké znalosti. On nás sice vedl, ale dával hodně na naše náměty a rady, hodně jsme se doplňovali a za to si ho vážím.
Jiří Tětiva
Co zůstává ve vzpomínkách?
Také já jsem bydlel v sokolovně. Byla to malá kancelář s americkými kamny na koks, sprchy. Ale hlavně - dvoje dveře a byl jsem na hřišti. Hráli jsme v sobotu a neděli, ale protože se pracovalo i v sobotu, museli jsme si sobotní zápasy napracovávat. Dnes se to ani k ničemu nedá přirovnat.
Mě osobně sport bavil. Jak jsem měl volnou chvíli, věnoval jsem jí sportu. Hodně jsem trénoval střelbu, běhal, když jsem si vydělal v Dukle nějaké peníze, koupil jsem si magnetofon a motorku. Pak jsem celou dobu jezdil do Prahy do Podolí plavat. Když v létě nebyly tréninky, sebral jsem se a vyjel jsem na motorce do okolí Prahy a tam běhal po lesích.
Proč jste se rozhodl pro Orbis?
Rozhodli jsme se, že všichni přejdeme, protože jsme chtěli zůstat pohromadě. Sváťa Mrázek nabídl, že nás povede, a proto jsme přestoupili.
Co vás hnalo k dobrým výsledkům?
Byla to záležitost kolektivu i každého jednotlivce, každý se chtěl prosadit. Chtěl jsem se vyrovnat těm nejlepším – například trio Mrázek – Kozák – Kolář. Basket byl můj život, miloval jsem basket a všechno ostatní šlo na vedlejší kolej, i když jsme si neodpustil divadlo nebo koncerty, pokud jsem na ně mohl jít.
Na které trenéry nejraději vzpomínáte?
Nejlepší byl Sváťa Mrázek. Vycítil, kdo jak má hrát a dokázal přizpůsobit akce vlastnostem toho hráče, aby se uplatnil. Jiní prosazovali hlavně svoje metody.
Vy jste na Orbisu zavedl tréninky s hudbou. Mohl byste to trochu přiblížit?

Z rozhlasu jsem si přetočil hudbu té doby a na magnetofonu jsme si při rozcvičce pouštěli písničky a na to jsme tancovali. Ještě před vlastním basketbalovým tréninkem jsme byli úplně mokří. 

 
vloženo: 05.01.2010 01:12 / přečteno: 10780x
 
« Zpět
SPONZOŘI Facebook
ČEZ
STARLIFE
J&T BANKA
GEOSAN THETA
EPL COND
Velišek  - Podpěra
ADIDAS
LION SPORT
AUTOSALON LOUDA
CAR 4 WAY
Dr. MAX
Renomia
Zepris
VIS
Město Nymburk
Elektro Kutílek
Datonet
DP ComTel
Špára STK
Nota Bene
FALDO
Louda Reality
Crystal Bohemia
Wobenzym
Louda Alform
Inkospor
Barton
Jimsoft s.r.o.
C.L.P.A.
CASIA TOUR
hala
XXL
Hyundai
Molten
Česká televize
Kooperativa
AGEL
Pivovary Lobkowitz
ONDRÁŠOVKA
Redside
VALBEK
Rozehnal a Kuchař
ZENIT
SPORT
Finance Habitation
SUBTERRA
Sev.en EC
© 2010 - Copyright by ČEZ Basketbal Nymburk a.s. All rights reserved.