Zápas byl tak vyrovnaný, že opravdu rozhodovaly maličkosti a my jsme v těch maličkostech byli o trochu lepší. Získali jsme několik neutrálních míčů a to všechno se skládalo jako mozaika našeho vítězství.   

Utkání se hrálo ve skvělé atmosféře, kterou kromě konečně plné haly domácích fanoušků vytvářela početná skupina příznivců hostujícího týmu. Oba dva týmy hrály vynikající basketbal. Hra nepostrádala rychlost, sílu, individuální akce i týmovou spolupráci. Nymburk i Rytas se opíraly o kvalitní obranu a to jak po individuální tak po taktické stránce obou trenérů. Oba trenéři byli výborně připravení na silné stránky soupeře v týmové i individuální rovině. Rytas věděl, jak má zabránit střelám Simmonse nebo Wilsona, my jsme na to odpověděli výbornou hrou Bendy nebo Lawrence či Pampiho.

Klíčem k našemu vítězství byla maximální koncentrace. Po celých čtyřicet minut si tým uvědomoval, že můžeme vyhrál pouze díky koncentraci na každou prováděnou činnost. Svou roli splnili všichni hráči základní pětky i ti, kteří přišli ze střídačky. 

Utkání odpálil jako láhev šampaňského trojkou Eugene Lawrence a dvěma body ho doplnil Benda. Hosté se po chvíli dorovnali, ale po většinu prvního poločasu jsme měli navrch my. Dařilo se nám z dálky. Proti našim pěti trojkám nabídl soupeř jen jednu a přestože byl lepší na dvojkové střelbě, chyběly mu po deseti minutách čtyři body. Na úvod druhé čtvrtiny jsme nejprve dostali náskok na šest bodů, ale pak nás hosté zatlačili do těžších střel a v 15.minutě se přes nás bodově převalili. Náskok si však žádný výrazný nevybudovali, protože Benda a Naymick vždy na koš Rytasu dokázali odpovědět. Závěr druhé čtvrtiny patřil Pavlu Pumprlovi, který za minutu a půl nasázel soupeři sedm bodů. Díky tomu jsme mohli do druhého poločasu o čtyři body šťastnější.

Třetí čtvrtina bývá někdy z naší strany méně povedená, tentokrát však k žádnému výpadku nedošlo. Naopak po trojce Simmonse a čtyřech bodech Pampiho jsme se dostali do desetibodového vedení. Pak ale na šachovnici zápasu táhli lépe hosté a výsledkem jim bylo osm bodů v řadě. Vysvobozením byla trojka Abramse, který svou typicky rychlou střelou potěšil sebe i plnou halu. Ovšem bleskovou odpověď Riceho a dva body Seibutise znamenaly vyrovnání na 48:48. Před sebe jsme ale dotírající hosty nepustili, i když do posledního dějství jsme si přinesli jen tři body k dobru.

Náš vstup do poslední čtvrtiny byl opět lepší už u hostů. Postupně se trefili Abrams, Simmons a Benda, kteří společnou rukou dostali rozdíl ve skóre na devět bodů. Hozenou rukavici Rytas sebral a čtyři minuty před koncem snížil na 66:63. Běžely už poslední tři minuty, když za stavu 68:65 proměnil AJ další tříbodový pokus, na který dopověděl Rice jen jednou šestkou. Čtyřicet vteřin před koncem Láďa Sokolovský svou první trojkou rozparádil už tak natěšené obecenstvo. Time out hostujícího trenéra byl předpokládanou odpovědí. Vzhledem k tomu, že hosté měli na svém kontě jen dva týmové fauly, museli rychle faulovat, aby nás mohli poslat na čáru trestných hodů a zkoušet nervovou soustavu našich hráčů. Po dvou faulech „zadarmo“ během pár vteřin šel na čáru trestných hodů Lawrence a oba proměnil (76:68). Na druhé straně snižoval Babrauskas a za další faul šel na čáru trestných hodů Pampi. První proměnil, ale druhý ne. Doskočil Valanciunas, ovšem míč mu z rukou doslova ukradl Pampi a pochopitelně následovaly dvě šestky, protože faul přišel jen po pár vteřinách. Pavel dal znovu jen jeden (78:70). Z protiútoku skóroval Babrauskas a rychlý faul Rytasu poslal na šestky Petra Bendu. Ten prokázal pevné nervy a proměnil oba. Do konce zbývalo ještě osm vteřiny. Útok Rytasu jsme zastavili faulem 0,5 vteřiny před koncem a Rice měl na ruce vyrovnání bodového rozdílu z obou zápasů. Hned první šestkou zklamal a bez ohledu na poslední, kterou dal, jsme se jednak mohli radovat z vítězství a také z +1 bodu v součtu vzájemných zápasů.