VELKÝ ROZHOVOR

VELKÝ ROZHOVOR

Našim basketbalistům už druhou sezonu pomáhá z pozice asistenta trenéra Aleksander Sekulič, který byl ve stejné pozici i u slovinské reprezentace při překvapivém triumfu na mistrovství Evropy 2017, kde koučoval i současnou hvězdu Luku Dončiče. Od Sašova příchodu a vytvoření úderné dvojice s hlavním koučem Orenem Amielem jsme prohráli za dva roky jediný zápas a v tomto ročníku dokonce útočíme na zisk titulu bez jediné prohry. Chybí nám k tomu už jen tři finálové výhry nad Děčínem.

“Děčín je teď na pozitivní vlně, ale to samé my. Musíme hrát naší hru. Už jsme je v sezoně čtyřikrát porazili, víme, co od nich čekat, i když teď pár věcí změnili,” řekl Sekulič, který má v Nymburce na starosti právě analýzu soupeřů. A co dalšího řekl o našich hráčích, Janu Veselém, Lukovi Dončičovi i svých začátcích, to si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Brzy budete v Nymburce už dva roky. Jaký je váš dojem z České republiky a z českého basketbalu?

Měl jsem kontakt s českým basketbalem z národního týmu a také jsem s Krkou hrál proti Nymburku a Prostějovu v letech 2010 a 2011. Trénoval jsme někdy před 12 lety Jana Veselého, také Štefana Ličartovského. Takže jsem měl pozitivní povědomí o českém basketbalu, ale za dva roky se můj dojem ještě výrazně zvýšil. Není náhoda, že jste postoupili na mistrovství světa do Číny, i když je většina reprezentantů z české ligy. Navíc máte dva hráče NBA kvalit. jeden tam hraje a druhý je teď ve Fenerbahce. Celkově je basketbal v Česku na vysoké úrovni.

Je pro vás rozdíl žít v rodném Slovinsku a nyní v České republice?

Je to samozřejmě rozdíl, protože celý život jsem žil ve Slovinsku. Toto je mé první zaměstnání mimo rodnou zem. Největší obtíž je samozřejmě jazyk, ale lidé se mi snaží pomoci tuto bariéru překonat. Také moje děti tu chodí do školky a všichni se nám snaží pomoci. Kromě jazyka ale v podstatě není žádný větší problém.

V čem vidíte rozdíly mezi oběma zeměmi?

Samozřejmě jsou tu rozdíly v mentalitě, zvycích. Slovinsko je sice součástí Evropské unie, ale pořád je to země z Balkánu. Rádi chodíme ven na kávu a podobně. Tady zase pijete mnohem více piva než ve Slovinsku. A to i přesto, že my máme pivo také rádi. Ale těch rozdílů zas není tolik.

Můžete nám prozradit něco z mládí? Jak jste se stal trenérem?

Začal jsem hrát basketbal kolem devíti, deseti let. Zamiloval jsem si ho. V devatenácti jsem s ním sice přestal, ale celou dobu předtím my trenér říkal, že bych se měl stát trenérem. Dělal ze mě kapitána týmu. Rok poté, co jsem skončil, mi basketbal hodně chyběl, tak jsem začal trénovat a krok za krokem jsem se posouval. Začal jsem u dětí a teď jsem v Nymburce. Miluji basketbal, je to můj život.

Proč jste vlastně přestal hrát?

Jsem hodně soutěživý a pochopil jsem, že nebudu schopný hrát na úrovni, jakou bych si představoval. Proto jsem byl zklamaný sám ze sebe a přestal jsem hrát. Hlavně kvůli tomu, že jsem hodně soutěživý.

Co vás na trénování baví nejvíce?

Záleží to na tom, na jaké trénujete úrovni. Ale celkově jde o to, že pracujete s lidmi. A jde o to najít způsob, jak přimět pět lidí na hřišti, aby měli stejnou myšlenku. Druhá věc je, jak hráče zlepšovat a tím zlepšovat i celý tým. Každý trenér je rád, když vidí, jak se jeho hráč zlepšuje. A ta radost z toho, když vidíte, že jsou hráči dobří v tom, co dělají, je pro mě tím nejlepším, co trenéřina přináší.

Co považujete za svou silnou stránku z pohledu trenéra?
 
Jsem trenér už asi 20 let. A moje znalost basketbalu je na úrovni, že mohu týmu pomáhat se zlepšovat a pomáhat jim k dosahování cílů, které si daly před sezonou. A jako asistent trenéra tady v Nymburku, je mojí hlavní úlohou být pravou rukou trenéra. Pomáhat mu nejlépe, jak umím, zlepšovat tým a to, jak vypadá na hřišti. Musím tedy dobře analyzovat to, co máme na hřišti dělat a na čem máme tvrději pracovat. Také musím dávat trenérovi nápady, jak nás udělat lepšími. To je to nejdůležitější. Já sám býval hlavním trenérem, tak vím, že mu nejvíce pomůže, když bude mít informace, jak se přizpůsobit jednotlivým situacím ať už je to při utkání, na tréninku nebo v kanceláři.

Už jste byl hlavním trenérem. Je vaše ambice se do role hlavního vrátit, nebo vám víc sedí post asistenta?

Je těžké říci, co je nejlepší, co mi nejvíce sedí. Byl jsem úspěšný jak asistent, tak jako hlavní trenér. Momentálně jsem asistent a to moje funkce. Není to tak, že by byl někdo jen asistent a někdo jen hlavní trenér. Záleží to na situaci a co ti dění přinese. Samozřejmě moje ambice je být hlavní trenér, ale hlavní pro mě je pracovat v soutěživém prostředí a na pokud možno nejvyšší úrovni.

Říkal jste, že vám rukama jako mladý prošel i Jan Veselý. Máte na něj nějakou zajímavou vzpomínku?

Nic mimořádného. S Honzou jsem přišel do kontaktu, když mu bylo sedmnáct let. Ve Slovanu Lublaň hrál za juniorku. Já se ho tehdy snažil dostat do prvního týmu, protože už tehdy ukazoval, že je to úžasný talent. Už v sedmnácti hrával pár minut v Adriatické lize, která je hodně silná. To ukazuje, co je za talent. Nejdůležitější ve spojení s ním je ale jeho energie, kterou nechává na hřišti, a jeho atletičnost. 

Do Nymburku jste přišel krátce po zisku titulu mistra Evropy se Slovinskem. Tehdy jste musel mít více nabídek. Co rozhodlo pro Nymburk?

Musím především poukázat na to, že jsme dosáhli na úžasný úspěch na Eurobasketu 2017, kde jsme získali titul. Byla to úžasná zkušenost nejen pro tým, ale pro celou naší zemi. Byl to největší sportovní úspěch pro Slovinsko celkově, nejen z pohledu basketbalu. Byli jsme samozřejmě hodně nadšení. Pro trenéry z národního týmu je těžké najít práci, kde budou tolerovat dvouměsíční absenci kvůli reprezentaci. A to navíc v možná nejdůležitějším období sezony, kterým je letní příprava. Mluvil jsem s pár týmy ještě před šampionátem, ale nedohodli jsme se. Po mistrovství nebylo moc příležitostí, protože týmy už moc trenéry nehledaly. A pak přišla nabídka z Nymburka a hodně rychle jsme se domluvili na spolupráci. A zpětně jsem opravdu rád, že k tomu došlo.

Trenér Oren Amiel si pochvaluje, že se spolu dobře doplňujete. Souhlasíte?

Klíčové je, co je nejdůležitější pro hlavního trenéra. Potřebuje si k sobě najít lidi, kteří mu pomohou dělat jeho práci co nejlépe. A Oren dokazuje, že je to skvělý trenér. Umí dostat z hráčů maximum, což není snadné. Pro mě je výzvou být mu co nejvíce nápomocný, vyvažovat ho, aby nebyl někdy tak nervózní. Snažím se na zápasy nahlížet z jiného úhlu než trenér, abych mu mohl ještě více pomoci. Dosud máme úspěšnou spolupráci a jsem opravdu rád za možnost pracovat s Orenem, který dokazuje, že je zajímavou osobou na trhu s trenéry.

U národního týmu jste zas pracoval s Igorem Kokoškovem,který to jako jeden z mála evropských trenérů dotáhl až do NBA. Jaké to bylo?

Měl jsem dost štěstí, že jsem mohl pracovat s úžasnými trenéry. Jedním z nich je Igor Kokoškov, který dosáhl neuvěřitelného úspěchu s národním týmem a nyní je NBA trenérem. Také jsem pracoval s legendou Božidarem Maljkovičem, který je jedním z nejlepších trenérů v Evropě. Pomohli mi být ještě lepším trenérem a vybudovat si mojí filozofii.

A také máte zkušenosti s prací s hvězdou, jakou je nyní Luka Dončič. Co říci k němu?

Strávil jsem s Dončičem v národním týmu kolem dvou měsíců. Je těžké říci něco, co o něm ještě nezaznělo. Je to úžasná osobnost. Ví, jak zvládat média, tlak, a při tom nezapomínejme, že mu v době šampionátu bylo stále teprve 18 let. Ví, jak pracovat se spoluhráči na hřišti, ale stejně tak i mimo hřiště. A k tomu je to úžasný hráč s neuvěřitelným talentem. Jeho největší předností je jeho univerzálnost. Umí skórovat mnoha způsoby, umí skvělé přihrávky, které nikdo nečeká, umí doskakovat, ale také bránit. Jeho univerzálnost je jeho předností. 

Překvapuje vás, jak zvládl první sezonu v NBA, kde kandiduje na nováčka roku?

Luka překvapuje všechny každý rok. Když v 16 letec hrál první zápas za Real Madrid, hned dal trojku, i když od něj nikdo nic nečekal. Každý rok o něm někdo prohlašoval, že na tuhle úroveň ještě nemá, ale on vždy všechny překvapil. Nejprve nás dovedl k titulu mistrů Evropy jako člen nejlepší pětky. pak hned získal euroligový titul a byl zvolen nejlepším hráčem Euroligy. Nikdo nečekal, že v tomto věku bude už na takové úrovni. Hodně se řešilo, kdy má začít svou NBA kariéru, lidé se obávali, co s ním bude, ale když zápas začne, zamíří na něj světla, tak Luka ohromí celý svět. Ani si neumím představit, jak bude jeho kariéra vypadat za pět let, kdy se říká, že jsou hráči v nejlepším věku. Doufám, že nás bude neustále překvapovat.

Může být třeba i nejlepším Evropanem v historii NBA?

Nemám rád toto srovnávání, kdo je nejlepší. Celkově, nejen v basketbalu. Luka je unikátní a to ví každý, kdo ho sleduje. Těším se, jak jeho kariéra bude vypadat. Čeká na něho mnoho úžasných věcí. 

Nemáte nějakou vtipnou historku s Lukou?

Luka je skvělý kluk, skvělá osobnost. Neustále je pozitivní a také je velmi soutěživý. Na tréninku neustále s někým soutěží. I když sedí na lavičce, tak se sází s ostatními, jestli se z lavičky trefí do koše. Pokud bych měl ale říci jeden příběh, tak nebude ani tak vtipný jako spíše zajímavý. Během přípravy na mistrovství Evropy se Lukovi nedařily trestné hody. Měl je jen kolem 50 procent, což není na rozehrávače dobré. Tak jsem za ním přišel a řekl mu, že s tím musíme něco udělat a že to musíme zlepšit, protože pro tým není jeho úspěšnost dobrá. Luka se na mě podíval a řekl: Trenére, nedělejte si starosti. Na Eurobasketu budu trestné hody dávat. A on skutečně na turnaji dával šestky s úspěšností asi 80 procent. To ukazuje, jak sebevědomý je v tom, co dělá. A to v osmnácti letech, což je na tom pro mě to zajímavé.

Ve Slovinsku byl basketbal vždy populární. Je to sport číslo jedna?

Není to sport číslo jedna. Po triumfu na mistrovství jedničkou byl, to se každý koukal na basketbal. Posledních deset let ale není klubový basketbal na takové úrovni, na jakou jsme byli zvyklí, když náš klub hrál Final Four Euroligy. Takže vyhrát Eurobasket bylo pro slovinský basketbal velkým oživením.

A teď navíc máte Dončiče, že?

Není to jen o Lukovi. Na šampionátu jsme měli velmi dobrý tým. Když se bavíme o slovinském týmu, musíme zmínit Gorana Dragiče, Anthonyho Randolpha a další hráče. Největší předností našeho týmu byla mimořádná týmová chemie řízená dvěma lídry Dončičem a Dragičem. Především Dragič předváděl zřejmě nejlepší výkony, jaké kdy na turnaji předváděl. Bylo to o týmu doplněném dvěma skvělými hráči.

Když jste přicházel do Nymburku, znal jste místní hráče?

Znal jsem pár hráčů. Jak už jsem vzpomínal, hráli jsme proti Nymburku a Prostějovu. Také proti českému národnímu týmu. Znal jsem Hrubana, Pumprlu, Bendu, Gena Lawrence. Už tehdy na mě dělalo dojem, jak hrají, a když je teď vidím každý den na tréninku, tak chápu, proč jsou tak dobří. 

A který z hráčů na vás udělal největší dojem?

Petr Benda. O tom není pochyb. Jeho přístup ke každému tréninku je mimořádný. Není trénink, který by měl špatný. Jak se připravuje na každé utkání, jak se soustředí. Každý hráč by si ho měl brát za příklad, jak být profesionálním basketbalistou. 

Od vašeho příchodu Nymburk v lize prohrál jediné utkání. Jak je těžké s trenérem Amielem připravit tým, aby zůstával neporažený? 

To je něco, co lidé málo oceňují. Oren odvádí s týmem úžasnou práci. Především z pohledu psychiky, která je nejdůležitější, když vyhráváte tolik zápasů v české lize. Je důležité hráče neustále udržovat čerstvé, ve formě a dostatečně soutěživé, aby každý zápas předváděli co nejlepší výkony. My nepodceňujeme žádného soupeře. na každého se připravujeme v podstatě stejně. Maximálně když máme hodně nabitý program, tak v přípravě něco vypustíme. Ale z pohledu psychiky odvádí Oren úžasnou práci.

Dá se říci, kolik strávíte týdně času u videa při rozborech soupeřů?

Basketbal je můj život, takže ať jsem v kanceláři nebo doma, tak koukám na basketbal. Když se připravujeme na soupeře v Lize mistrů, tak strávím u videa řekněme osm až dvanáct hodin. K tomu si dělám poznámky a připravuji zprávu pro hráče. To zabere hodně času. Zejména první tři měsíce sezony jsou hodně těžké, když potkáváte nové týmy s novými trenéry a novými hráči, zabere hodně času vybrat hlavní věci a připravit analýzu pro hráče a trenéra. Když pak ke konci sezony známe soupeře více, tak to zabere už méně času. Pak už více analyzujeme náš tým než soupeře. Ale je to opravdu hodně hodin strávených sledováním zápasů.

A máte představu, kolik to vašemu týmu přinese bodů, když svou práci odvedete dobře?

To se těžko měří. Týmový sport není jen o přípravě, jen o trenérovi a hráčích. Projevuje se například i dobrý nebo špatný výkon rozhodčích. Všechno je propojené. Nelze jednu složku odstranit, že bychom si řekli, že máme dost dobré hráče a nemusíme se připravovat na soupeře. My trenéři musíme udělat svou práci nejlépe, jak umíme, stejně tak hráči. A stejně tak naši úžasní fanoušci, kteří s námi jezdí na téměř každé utkání a snaží se nás podporovat. To nám pomáhá se lépe vypořádat s únavou. Je těžké změřit, kolik moje práce týmu přinese bodů, ale i kdyby to byl jeden bod, který nám pomůže vyhrát, tak je to dobré.

S rodinou žijete přímo v Nymburce. Které místo z města máte nejraději?

Určitě okolí sportovního centra, Tyršák. Moje rodina je ráda venku, hodně se hýbeme a na Tyršáku je úžasný park obklopený vodou. Máme tu hodně možností na sportovní vyžití. Já se tu rád procházím, pomáhá mi to relaxovat v kontaktu s přírodou. Takže jestli mám vybrat jedno místo, tak určitě Tyršák.
 
vloženo: 23.05.2019 09:13 / přečteno: 401x
 
« Zpět

Kalendář

DOMAVENKUAKCE
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
SPONZOŘI Facebook
ČEZ
STARLIFE
J&T BANKA
GEOSAN THETA
EPL COND
Velišek  - Podpěra
ADIDAS
LION SPORT
AUTOSALON LOUDA
CAR 4 WAY
Dr. MAX
Renomia
Zepris
VIS
Město Nymburk
Elektro Kutílek
Datonet
DP ComTel
Špára STK
Nota Bene
FALDO
Louda Reality
Crystal Bohemia
Wobenzym
Louda Alform
Inkospor
Barton
Jimsoft s.r.o.
C.L.P.A.
CASIA TOUR
hala
XXL
Hyundai
Molten
Česká televize
Kooperativa
AGEL
Pivovary Lobkowitz
ONDRÁŠOVKA
Redside
VALBEK
Rozehnal a Kuchař
ZENIT
SPORT
Finance Habitation
SUBTERRA
Sev.en EC
© 2010 - Copyright by ČEZ Basketbal Nymburk a.s. All rights reserved.